Výstavba v dnešní době pohlcuje celou Prahu a dovolím si říct, že všechna velká města. Jeden den se procházíte po louce a druhý den tam na vás čeká bagr a tváří v tvář se vám dívá do očí. V drtivé většině případů obyvatelé o plánované výstavbě netuší a je tak pro ně velkým překvapením.
Je více než zřejmé, že se nemůžeme ubránit tomu, že svět a okolí se mění a vyvíjí a nová výstavba k tomu zkrátka patří. Můžeme však udělat to, že obyvatelům nabídneme možnost se změnou přirozeně vyrovnat a přímo se na ní podílet.
Ale z jakého důvodu tedy lidi zapojovat do developerských projektů?
Jediné projekty, které mohou být do budoucna udržitelné a potřebné jednak pro nové obyvatele tak i pro ty stávající jsou takové, které propojí tři strany: developery, komunální politiky a stávající obyvatele. V dnešní moderní době takovýmto propojením mohou vznikat i celé městské čtvrti a nové části obcí. Diskuze se stávajícími obyvateli před výstavbou něčeho nového je důležitá. Díky rozhovorům jsme schopni zjistit požadavky a potřeby stávajících obyvatel. Můžeme je zapojit do nákresů a realizací a nabídnout jim možnost, jak se na projektu podílet od samého počátku. Z psychického hlediska je každá změna pro obyvatele náročná a právě díky obeznámení obyvatel s chystanou změnou a vcítěním se do jejich požadavků a problémů můžeme předejít velkému šoku. Navíc ukážeme obyvatelům, že jsou naši partneři nikoliv nepřátelé. Obavy obyvatel před novou výstavbou jsou zkrátka přirozené. Jen vhodná komunikace a obeznámení obyvatel může přinést tolik chtěné ovoce.
V dobách minulých se čtvrti a náměstí navrhovali díky architektům. Architekt samozřejmě umí vytvořit něco pěkného a kvalitního. Problém je však v tom, že díla jsou častokrát velice podobná a někdy i nudná. A architekt nikdy nemůže zahrnout do návrhu stávající stav – historii daného místa. Ano, po formální stránce je to určitě možné, ale po té citové to je zcela nerealizovatelné. Pokud architekt v dané lokalitě netráví část svého života, dost těžko se může vcítit do obav, které obyvatelé z nové výstavby mají. Aby to celé mělo smysl, je nutné udržet komunikaci v průběhu celého procesu.
A jak by to tedy mělo vypadat?
- Než vůbec začnu pracovat na koncepci projektu (strávím s tím hodiny a hodiny času zcela zbytečně) je zcela vhodné vyjet do dané oblasti a bavit se s místními obyvateli a vyptat se na historii místa.
- Poznámky obyvatel vždy sepsat. Diskuze by měla probíhat se všemi obyvateli, kterých se to dotýká. Jednoznačně v menších skupinkách lidí tak, aby nedošlo k překřikování a žádný z nápadů nebyl opomenut.
- Pracovní workshop tohoto typu udělat klidně vícekrát. Každé setkání může projekt posunout úplně jiným směrem a díky těmto setkáním je pak klidně možné, že se na daném místě bude realizovat zcela něco jiného vhodného pro všechny zastoupené strany. Cílem by nemělo být realizovat ekonomický zisk nýbrž posunout stávající místo kupředu a stavět projekty, které jsou přínosem a ne přítěží.
- Vítězný projekt by měl být vybrán z více návrhů. Těžko můžete přeci posoudit, zda je ten daný projekt nejlepší, pokud jste neviděli žádné jiné. Chcete přeci něco nového, neokoukaného a hlavně vhodného pro danou lokalitu. Dovolím si říct, že pokud si vezmeme, že např. v Praze působí několik velkých developerů, tak po čase jste opravdu jen díky vzhledu daných budov schopni říci, který z developerů jej postavil. Zkrátka jsou všechny jako přes kopírák. Občas se změní barevná kombinace fasády a nebo počet pater.
- Výstavba by vždy měla korespondovat se stávajícím stavem v lokalitě. Myslím tím, zejména občanskou vybavenost jako školky, školy, poštu, lékaře, obchody, parkovací stání a dopravní situaci. Není možné tvořit nové projekty na úkor těch stávajících.
Pokud celý proces proběhne takto, tak se pak v závěru – tzn. při schvalování projektu vyhneme psaní petic, podávání námitek a zdržování celého procesu výstavby. Pouze nearogantním přístupem se můžeme dobrat něčeho smysluplného. Příkazy a věty o tom, že je projekt takto ideální nikdy nemůže nic dobrého přinést.
Do budoucna by naším cílem mělo být stavět kvalitní budovy z kvalitních materiálů, tak aby do budoucna vydrželi a nezabývat se projekty, které znehodnocují prostředí a do budoucna svou kvalitou příliš nevydrží a ani nepřinesou.
Je mi jasné, že je tlak na výstavbu pokud možno, co nejlevnějších bytů, tak aby byly dosažitelné pro rodiny. Nicméně opravdu chceme budovat nová sídliště, která byla tolik kritizována v dobách minulých?
Ing. Jitka Kroupová, kandidátka do zastupitelstva za STAN + Svobodné